Africa Eco Race 2012 - do Dakaru

Africa Eco Race 2012 - do Dakaru

Říká se, že obhajoba vítězství je podstatně těžší než dosažení toho prvního. Říká se, že podruhé se nedá vstoupit do stejné řeky. Říká se, že …, ale co, koho zajímá, co se říká? Řeči se vedou a voda teče. Důležité věci se dějí. A nedějí se sami, ale vytváříme si je my. A my víme, co bychom chtěli, aby se dělo. Chtěli bychom být za čtrnáct dnů a ve zdraví u Růžového Jezera blízko senegalského Dakaru. Chtěli bychom obhájit loňské vítězství. A já bych vás osobně chtěl co nejvíce vtáhnout do dění závodu. Přeji si, abyste si s námi závod užili a pokud nám budete držet palce, určitě to ucítíme!

Po roce Vás vítám zpět u denního zpravodajství z dakarské soutěže Africa Eco Race - přímého pokračovatele dálkových závodů v Africe. Legendy, započaté Thiery Sabinem v roce 1979. Tedy čtyři roky po tom, co zabloudil na motocyklu v Libyjské poušti, kde si slíbil, že pokud přežije, tak uspořádá závod. Ten závod, který se v budoucnu zapíše do dějin a budou ho znát i ti, kteří nikdy o jiném motoristickém závodu neslyšeli. Věřím tomu, že každý kluk a mnoho dívek si projde obdobím, kdy alespoň na chvilku zapřemýšlí o tom, jaké by to bylo být Thiery Sabinem, Hubertem Auriolem, Ari Vatanenem, Jacky Ickxem nebo Juttou Kleinschmidt nebo některým ze stovek slavných jmen. Bojovat se sebou, technikou a přírodou Afriky a vychutnávat si ty nezapomenutelné zážitky. Ještě jsme daleko od afrického pobřeží, ale nedá mi, abych o nich nepřemýšlel. Snad najdu příležitost zmínit se o osudech alespoň pár závodníků. Teď ale zpět do současnosti.

Minulý rok byla krajina kolem dálnice do Francie přikrytá hlubokým sněhem. Letos po něm není ani památky. Loni jsme mrzli v kabině při minus patnácti stupních. Letos je, v porovnání s tím minulým, nádherné teplo s pár stupni nad nulou. Loni jsme směřovali na technické přejímky do francouzského Château La-Stours. Letos míříme na technické přejímky do jihofrancouzského Saint-Cyprien. Loni jsem psal první postřehy při přejezdu hranic z Německa do Francie. Letos na stejném místě opět začínám.

Za poslední rok se některé věci změnily. Ještě aby ne. Stále však platí, že v závodní Tatře jede jako pilot Tomáš Tomeček a je navigován Vojtěchem Morávkem. Dále platí, že v kamionu balai, tedy kamionu, který využívají pořadatelé jako poslední záchranu pro zapadlé posádky, jede Robert Kasák a Jano Svoreň. Nové je to, že se nám podařilo postavit a nabídnout pořadatelům soutěže druhý „sběrný“ kamión řízený Petrem Foltýnem a Jiřím Vališem. Posledním, čtvrtým kamionem Tatra, jedoucím noční Francií, je asistenční vůz s posádkou Petr Čapka a Rostislav Filip. Jejich hlavním úkolem je držet závodní Tatru v takovém stavu, aby se každé ráno mohla postavit na start nové etapy. Informace, videa a fotografie vám bude přinášet osádka novinářského vozu ve složení: Jan Husák, Emil Baumgartner a Vojtěch Morávek ml.

Saint-Cyprien je aktuálně vzdáleno zhruba tisíc kilometrů. Je devět hodin večer 26 prosince. Pojedeme tedy přes celou noc. Ráno absolvujeme technické a administrativní přejímky a staneme se oficiálně účastníky závodu Africa Eco Race 2012. Tím pádem nás bude čekat trasa závodu začínající v Maroku, zavede nás na hranice s Alžírem, provede nás státem Západní Sahara a přes Mauretánii se dostaneme do cíle v senegalském Dakaru.

To vše ale bude. Dnes vám přeji hezký večer, dobrou noc a zítra nashledanou.

Vojtěch Morávek ml.